Mendelova univerzita v Brně 

Rozhovor s prof. Dr. Ing. Liborem Gregou

31. 5. 2017 -

Jak se máte?

Jarně.

 

Oblíbený film?

Nemám jeden oblíbený film.

 

Oblíbená sladkost?

Všechno sladké je oblíbené.

 

Jakými jazyky mluvíte?

Domluvím se anglicky a rusky. Mluvím trochu francouzsky a německy.

 

Nejoblíbenější den v roce?

Mám rád Velikonoce.

 

Nejkrásnější místo, které jste navštívil?

Tolik krásných míst je na světě.. Záleží na tom, s kým tam jste nebo v jakém jste rozpoložení. Měl jsem to štěstí a navštívil mnoho krásných míst po světě a nejlepší je to skutečně doma. A není to žádná fráze. 

 

Oblíbená hudba?

Nemám vyhraněný styl.

 

A co posledního jste si pustil?

Naposledy jsem poslouchal francouzské šansony.

 

Alma mater?

Mendelova univerzita.

 

A fakulta?

Provozně ekonomická.

 

Zanedlouho naše univerzita oslaví sto let od svého založení. V čem jsou podle Vás její klady a v čem by se měla zlepšit?

Podle mého názoru je vždy prostor na zlepšení. Jsou oblasti, ve kterých se Vám daří lépe a v některých hůře. Mendelova univerzita by měla hrát důležitější roli v rámci prostoru, kde působí. Být partnerem pro lokální zemědělství, potravinářství a zpracovatelský průmysl, na kterého se obrátí, když potřebují radu nebo vyřešit problém. A dále si myslím, že by univerzita měla posilovat svoje mezinárodní postavení. Lidé na celém světě vědí, kdo byl Gregor Mendel a my neseme jeho jméno a odkaz. Domnívám se, že mezinárodní rozvoj by naší univerzitě slušel mnohem víc.

 

Jste ekonom. Jak vidíte vývoj eura po ukončení intervencí ČNB?

Čekám určité posílení koruny. Jedna věc je, co můžeme očekávat v horizontu jednoho roku. Druhá věc je, do jaké míry se doba zafixování kurzu negativně promítne do snížené konkurenceschopnosti českých firem a jak rychle se tyto firmy budou schopny na mezinárodních trzích vypořádat s tím, že nad nimi někdo několik let držel ochrannou ruku. Podle mého názoru řada z nich trošku zlenivěla, když nebyli dennodenně konfrontováni s konkurencí, s potřebou inovací a implementace inovací. Je možné, že nastane období, kdy bude výkonnost české ekonomiky negativně ovlivněna těmito intervencemi. Osobně se domnívám, že posun až k 25 Kč; 24,50 Kč za Euro nastane do jednoho roku. 

 

Myslíte si, že ukončení intervencí je dobrý krok? Podle slov Václava Klause intervence vůbec neměly nastat.

V tomto se s panem profesorem Klausem shodneme. Už v momentě, kdy intervence byly zavedeny, se objevovaly první signály, že nebudou potřeba. Vzhledem k tomu, že použity byly, tak je velmi obtížné časování odchodu. Průběh odchodu z intervencí řadu lidí jistě pozitivně překvapil, protože očekávání, co všechno může být spojené s odchodem, byla podstatně horší. (pozn. red. rozhovor jsme nahrávali krátce po ukončení intervencí ČNB).

 

Srovnejte prosím Vaši studentskou generaci a tu dnešní.

Nemám rád zevšeobecňování. Nemám rád tvrzení, že jsou nějaké charakteristiky generační, národnostní. Protože v každé skupině se vždy najdou lidé, kteří jsou takoví i takoví. Všude najdete typy, kteří najdou svou podobu i v generaci předchozí a následující. A generace dnešních studentů vysokých škol je podstatně ovlivněna rozvojem informačních technologií, možnosti cestovat, možnosti konfrontace s různými kulturami, názory, pohledy na svět. A to ji musí zákonitě ovlivňovat ve vývoji. A samozřejmě člověk z hlediska svého osobního rozvoje dojde do fáze, kdy je schopen podněty, které ho během dospívání ovlivňují, vstřebávat a pracovat s nimi. Často slyším negativní vyjadřování o mladé generaci, ale domnívám se, že je potřeba nechat mládí prostor na dozrání. I vy a ti, kteří jsou dnes ve Vašem věku a studují na vysokých školách, se za pár let budou dívat s určitým nadhledem a odstupem na nové studenty vysokých škol. S věkem, získáním zkušeností a nadhledu dokážou lidé posuzovat dění kolem sebe s odstupem a to tvoří rozdíl mezi generacemi. Nemyslím si, že mezigenerační rozdíl je tak významný. Když se začtete do novin z přelomu 19. a 20. století, dozvíte se, jak je mladá generace strašná. Tohle tady bude vždycky. Starší mají vždycky nějaký názor na to, že mladší generace nedosahují kvalit a že svět se žene do záhuby, ale ono to tak není.

 

Jaký je Váš oblíbený sport?

Celý život jsem se sportu hodně věnoval a věnuji. V zimě se nejvíc věnuji lyžování, ať už sjezdovému a v poslední době mám stále raději běžky. Když sleze sníh, tak hraji golf.

 

Jaké je Vaše domovské hřiště?

Kořenec. Je tam nádherná příroda a během léta, pokud mi to čas dovolí, v pátek vezmu psa a vpodvečer si jedu zahrát do Kořence. V tu dobu už tam skoro nikdo není a je nádherné pozorovat, jak nad Vysočinou zapadá sluníčko a je tam dokonalý klid. Je to velmi příjemná relaxace.

 

Tím jste nám vlastně zodpověděl další otázku, kam chodíte relaxovat?

Do Kořence. Ale obecně rád chodím do přírody se psem. K tomu je pes dobrý, protože na vycházku zkrátka musíte. A nemyslím to špatně, ale ať je zima nebo prší nebo je horko, vždycky s ním musíte ven.

 

Otázka od studentů. Mikroekonomie, jeden z nejtěžších předmětů na fakultě. Jaký je podle Vás klíč k úspěšnému složení zkoušky, co je pro Vás nejdůležitější?

Ano, mikroekonomie je náročný předmět. Já se snažím studentům vštěpovat, aby nenechávali přípravu na poslední chvíli a snažili se porozumět problematice. A dle mého přesvědčení tomu můžou porozumět, jestliže při přípravě nespoléhají jen na poznámky a zápisky, ale kdy opravdu čtou literaturu. Vím, možná to zní divně, když neustále zdůrazňuji, že je potřeba skutečně číst. Přečíst tu knihu a přečíst ji od začátku až do konce. (pozn. red. Osmóza v tomhle případě nefunguje. Nebuďte líní a tu knížku alespoň otevřete.)

Rovněž vím, že v řadě předmětů si studenti vystačí se svými poznámkami a nějakými zjednodušenými texty. Mikroekonomie není složitá. Ve chvíli, kdy student vnímá problematiku jako jeden celek a ve všech souvislostech a nesnaží se soustředit pouze na to, co on vnímá jako nejsložitější. Je k ničemu si fotografickou pamětí zapamatovat, jak vypadá ten který graf a kde se která křivka kříží s jinou křivkou. Když se studenti soustředí jen na tohle, je to špatně. Je pravda, že příprava na zkoušku vyžaduje hodně času.

Říkám studentům o nutnosti se připravovat a studovat během celého roku. Mně taky vyučující na první přednášce povídal o tom, jak je potřeba se připravovat celý rok. A málo studentů si tuto radu vezme k srdci. Ale je to skutečně tak. Navštívil jsem hodně zahraničních univerzit a měl jsem možnost setkat se s řadou velmi schopných lidí z řad učitelů i studentů. Na univerzitách, ke kterým můžeme vzhlížet, není výjimkou, že první týdny semestru studenti netráví večery a víkendy nikde jinde než v knihovně a studují. Viděl jsem tam něco, co u nás do značné míry postrádám. Zvláště pro zvládání těžkých předmětů jako je mikroekonomie. Chybí mi tu vzájemná spolupráce studentů. Aby ti, kteří učivu lépe rozumí, pomáhali těm, pro které to je složitější. Takováto spolupráce je něco, co by mezi našimi studenty mohlo být intenzivnější a určitě by to pomohlo i k lepšímu zvládání mikroekonomie.

Vím, jak vypadá úroveň průměrného studenta v daných oborech v zemích západní Evropy a ve Spojených státech. Kdybych na naše studenty měl nižší požadavky, než jsou průměrné požadavky na západ od nás, tak by to byla z mé strany velká nezodpovědnost. Protože bych je s plným vědomím nedostatečně připravoval na kontakt s reálným světem. Ve chvíli, kdy budou hledat uplatnění, by byli konfrontováni s tím, že absolvent univerzit na západ od nás je lepší a mohli by mi to mít za zlé.

Byl bych rád, aby studenti pochopili, že předmět není náročný proto, že mě to těší, ale proto, že vím, kde leží kvalitativní úroveň. Jestliže studenti ekonomicky zaměřených oborů dokáží aplikovat znalosti z mikroekonomie a makroekonomie ve svých profesních životech, tak mají obrovskou konkurenční výhodu oproti těm, kteří se naučili jen nějaké penzum znalostí a za pár dnů nebo týdnů úspěšně zapomněli, co se učili.

 

Největší životní úspěch?

Když se sejdeme s celou rodinou a vidím, jak spolu dobře vycházíme a jak jsme připraveni pro kohokoli z rodiny udělat cokoliv. Nevím, jestli je to úspěch, ale já to tak vnímám. Protože o to se člověk musí snažit, nepřichází to samo od sebe. 

 

Největší životní neúspěch?

Nepřemýšlím v kategoriích, že bych litoval něčeho, co jsem neudělal nebo udělal. Věci, které přichází, vždycky přináší něco dobrého. Nemyslím si, že život je o úspěších a neúspěších a že kdo bude mít víc úspěchů, bude šťastný. Spíš se snažím na všem najít to dobré a pozitivní. Nedokážu si říct: „Kdybych mohl, tohle bych změnil.“

 

Děkujeme za rozhovor.

Není zač.